Podívejte se na vzorovou písemnou práci zpracovanou na základě jednoho z deseti zadání, ze kterých si maturanti vybírali v jarním termínu státní maturity z českého jazyka a literatury v roce 2014. Vybrali a zpracovali jsme pro Vás vzorové vypravování tak, jak bychom ho na jedničku napsali my. Vašim jedinečným vypracováním přejeme zisk co nejlepšího hodnocení. Mnoho úspěchů u maturity z češtiny přejeme i v dalších částech maturity z českého jazyka a nejen u češtiny, ale i ostatních maturitních předmětů.
Ostré zadání vypravování, které se objevilo v písemné práci z ČJL v roce 2014 jaro
Africké dobrodružství
VÝCHOZÍ TEXT
Prodírali jsme se hustou džunglí. Nad našimi hlavami se ozvaly zvláštní zvuky, byla to opice v korunách stromů. Než jsem ji ale stačil vyfotit, byla zase jinde. Létala vzduchem z větve na větev jakoby nic. Když se zastavila, měl jsem pocit, že mi chce něco sdělit. Pak se zašklebila a zmizela. Vtom jsem si uvědomil, že jsem tam sám. Stáhlo se mi hrdlo, zoufale jsem se rozhlížel kolem sebe, ale po naší skupině ani památky. Byl jsem tam jen já, můj foťák a prales.
Zpracování: vypravování, které navazuje na výchozí text
ČTĚTE TAKÉ: Ústní zkouška z českého jazyka a literatury
Vzorové vypracování slohového útvaru vypravování 2014 jaro
Africké dobrodružství
Prodírali jsme se hustou džunglí. Nad našimi hlavami se ozvaly zvláštní zvuky, byla to opice v korunách stromů. Než jsem ji ale stačil vyfotit, byla zase jinde. Létala vzduchem z větve na větev jakoby nic. Když se zastavila, měl jsem pocit, že mi chce něco sdělit. Pak se zašklebila a zmizela. Vtom jsem si uvědomil, že jsem tam sám. Stáhlo se mi hrdlo, zoufale jsem se rozhlížel kolem sebe, ale po naší skupině ani památky. Byl jsem tam jen já, můj foťák a prales.
Zvuky neustávaly, naopak jako by se stále přibližovaly. Ledajaká dobrodružství jsem na svých cestách zažil, přece nezpanikařím, říkal jsem si v duchu. „Půjdu na sever, tam vedl směr naší výpravy!“ Pod nohama mi neustále praskají větve, všude je vlhko a s přibývajícím dnem slábne sluneční svit. „Ježíšmarjá, zase ta opice! Co chceš, ty obludo! Kvůli tobě jsem ztratil své přátele!“ Moje slova stejně zanikají někde v pralesním prostoru a opice je najednou pryč. I v dané chvíli neodolávám kouzlu okolí. Fotoaparát se ne a ne zastavit. Barevné listy, poslední sluneční paprsky, kapky deště na listech. Vše mě láká a nabízí se. Jdu dál a dál. Ještě chvíli půjdu a pak si odpočinu, nohy mne bolí a od těžkého batohu necítím záda.
„Né, né, né, pomoc,“ křičím a letím dlouhou dobu neznámem. Prudce dopadám na zem. Všechno mne bolí, fotoaparát leží vedle mne celý rozlámaný. „No, tak to je paráda! To mi ještě schází! Jsem někde uprostřed pralesa hluboko pod zemí a sám. Pane Bože, pomoz mi!“ Rozhlížím se kolem sebe, ale nic nevidím. Propadám beznaději. „Vzchop se,“ slyším někde z dáli. To je halucinace! Najednou se něco mihne. Zaostřím! „To jsi zase ty! Opice jedna! Zmiz! Kšc!“ Opice jakoby nechtěla nic slyšet. Jde pořád blíž. Něco na mne ukazuje. „Mám jít za tebou?“ Sice těžko, ale pomalu se zvedám. Jdu, stejně nemám co ztratit. Pomalu procházíme temnými chodbami. Cesta je klikatá a dlouhá. Vtom okamžiku se opice zastaví a ukazuje někam nahoru. „Co je tam?“ ptám se. Vidím jenom nějaký odraz světla, ale je velmi daleko. Dívám se pořádně! To je skleněná lebka! Pomalu se šplhám k ní. Je nádherná! Komu asi patří? Nějaké bájné civilizaci? Musím ji vzít. Dávám si lebku do batohu. Snažím se lézt pořád za opicí směrem nahoru. Kolem nás padá drobné kamení, ale to už zvládneme.
„Hurá! jsme nahoře. „Děkuji, opičko,“ a slzy se mi řinou po tváři štěstím. „Petře, kde jsi byl?“ „Tady jsem.“ „Co jsme se tě nahledali! Měli jsme o tebe strach.“ „Ani nevíte, jak rád vás zase vidím! Podívejte, něco mám!“ „To je lebka afrických domorodců z období starověku, používali ji při slavnostních obřadech!“ zvolala Aneta, „ani nevíš, jaký poklad jsi našel!“ Byl jsem rád, že jsem zase se svými přáteli a naši cestu africkým pralesem jsme zdárně dokončili. A lebka? Ta skončila ve sbírkách muzea v Mali.
ČTĚTE TAKÉ: Návod jak napsat vypravování na jedničku
SOUVISEJÍCÍ: Další vzory vypravování k maturitní písemce z češtiny
Proč by vzor slohovky výše získal vynikající hodnocení?
-
Plynulé navázání na výchozí text: Vypravování plynule pokračuje tam, kde výchozí text skončil, což čtenáři umožňuje snadno se ponořit do děje.
- Dramatická atmosféra: Autor efektivně využívá napětí a nejistotu, aby čtenáře vtáhl do příběhu. Popis opuštěnosti v pralese a postupné zvyšování napětí dodává textu na zajímavosti.
- Charakterizace postavy: Hlavní postava je dobře vykreslena jako dobrodruh, který je zvyklý na nebezpečí, ale přesto zažívá lidské emoce, jako je strach a zoufalství.
- Dynamika příběhu: Příběh se postupně vyvíjí, což udržuje čtenáře v napětí. Hlavní postava je zpočátku zmatená a osamělá, ale postupně nachází cestu ven a zároveň odhaluje tajemství pralesa.
- Symbolika a mystika: Využití skleněné lebky jako symbolu něčeho tajemného a vzácného přidává příběhu na hloubce a nabízí čtenáři možnost interpretace.
- Dialogy: Dialogy mezi postavami na konci příběhu jsou přirozené a přispívají k autenticitě příběhu, což čtenáři umožňuje lépe se vcítit do situace.
- Vizuální popisy: Autor dobře pracuje s vizuálními popisy, které čtenáři umožňují představit si prostředí džungle a tajemné chodbice, čímž zvyšuje čtivost a vizuální přitažlivost textu.
- Úspěšné uzavření příběhu: Příběh má jasný a uspokojivý závěr, kde se hlavní postava znovu shledává se svými přáteli a společně dokončují dobrodružství. Závěr přináší pocit úlevy a radosti.
- Originalita: Příběh přináší nečekaný zvrat v podobě opice, která nakonec hraje klíčovou roli při záchraně hlavní postavy. Tento prvek přidává textu na originalitě.
-
Dodržení zadání: Vypravování plně odpovídá zadání, tedy pokračování příběhu na téma „Africké dobrodružství“, a obsahuje všechny prvky potřebné pro úspěšné slohové vypracování.